Městské informační centrum Kolín

StravováníUbytováníCyklotrasyTipy na výlet

Cyklotrasa

Kolem rybníků a slepých ramen řeky, čeká nás i překvapení – setkáme se s věky

KOLÍN – BEDŘICHOV

Náročnost: minimální – rovinatý terén, střídají se neasfaltové okresky, polní, písčité a lesní cesty, trasa je vhodná pro všechny cyklistické kategorie – od předškoláků po poškoláky.
Vzdálenost: okruh cca 20 km
Převýšení: okolo 260 m

Začínáme, jak jinak, u mamlasa na Karlově náměstí. Pražskou ulicí vyrazíme směrem ku Praze, kolem nádherného domu „U zlaté kosy“ a gotického domu čp. 3 zlatníka Jana Hory. Na druhé křižovatce odbočíme doprava do ulice Kmochovy. Sjíždíme kolem budovy Základní umělecké školy Františka Kmocha a Sokolovny, na kterou navazuje přežívající dřevěná stavba kuželny. Silnice se rozdvojuje, láká nás na železniční přejezd, ale my jedeme rovně. Zleva třípatrová budova domova důchodců, zprava trať Kolín–Praha. Na první křižovatce odbočíme doprava a po pár desítkách metrů tuto trať přejíždíme. Jsou zde závory a pokud jsou zavřené, v žádném případě nespěcháme a NEPŘECHÁZÍME! Tato trať je opravdu hodně frekventovaná a vnitrostátní i mezinárodní rychlíky tu jezdí velkou rychlostí. Navíc, zamávat vlaku patří k výletu, ne?

Uzavíráme sázky, kolik vlaků cestou napočítáme. Doporučuji přejezd přejít. Nejen pro jeho špatný stav, ale též pro krásný pohled na věže kostela sv. Bartoloměje, který se nám při ohlédnutí naskytne. Za přejezdem narazíme na zelenou turistickou značku, která nás povede podél břehu Labe až na rozcestí u Klavarského jezu. Pěšina podél řeky není až tak nevinná, jak se na první pohled zdá. Čas od času do ní zasahuje kamenná navigace a břehy jsou sem tam srázné. Za dřevěným mostem přes Pekelský potok stojí za to slézt z kola a vychutnat si pohled na Bedřichov a kostel svatého Václava v Nové Vsi. Pěšina dál vede kolem plotu rozsáhle usedlosti a cca po půl kilometru přechází v širokou štěrkovou silnici.

Zde odhalíme překvapení č. 1. Slezeme z kola, rozhrneme rákosí po pravé straně cesty a rázem se ocitneme v jiném světě. Jsou to druhohory, třetihory nebo čtvrtohory? Na klidné černozelené hladině kvetou bílé lekníny, žluté stulíky a z bahnitého dna ční mrtvé větve stromových velikánů připomínající kostry ještěrů. Tajemné ticho je rušeno jen ptačím zpěvem, kachním povídáním a kapřím plácáním. Nabereme tu nádheru do plic, do očí, do duše a potichu se vzdálíme. Pokračujeme, ještě trochu omámeni, podél budov bývalého mlýna až k rozcestí, kde na mohutném stromě radí rozcestník, čili mamlas, pocestným kudy a kam. Zde opouštíme zelenou značku a pokračujeme dál po žluté.

Všude kolem jsou rybníky nebo slepá ramena Labe. Stojí zato odložit kola a po svých prozkoumat okolí. Můžeme vidět čápy, volavky, kachny, žáby, ještěrky, šídla, vážky, motýly a mnoho dalších obyvatel těchto kouzelných míst. Pokračujeme kolem soustav tří rybníků a na rozcestí odbočíme doleva. A další rozcestí opět doleva – žlutá značka nás vede. Jedeme jak páni po široké asfaltové cestě uprostřed polí. Právě teď je vrcholek Bedřichova v jedné rovině s kostelem v Nové Vsi. Podruhé přejíždíme trať a i zde respektujeme stažené závory. V rychlém sledu tu frčí barevné soupravy eurocity, intercity, supercity, osobáky, náklaďáky i šperk Českých drah Pendolíno. Kolik vlaků jste již napočítali? Śest? Sedm? Víc?

Žlutá věž kostela sv. Václava nás spolehlivě dovede do středu Nové Vsi. Kostel stojí za to obejít kolem dokola. Je tu možnost i dobrého občerstvení. Pokračujeme pár metrů po chodníku a po přechodu přejdeme silnici Kolín–Poděbrady před odbočkou na Velim. Hned první ulicí odbočíme doleva kolem nových rodinných domků, obehnaných vysokými zdmi, na konec vsi. Na rozcestí opět odbočíme vlevo a táhlým stoupáním šlapeme až k vrcholu.

S každým přibývajícím metrem se odhaluje polabská krajina víc a víc. Postupně se vynořuje kostel v Nové Vsi, pak věž kolínské vodárny, zvonice sv. Bartoloměje, bývalá čokoládovna ve Velimi (pamětníkům se jistě vybaví chuť světoznámého želé a žvýkaček Pedro). Vysoké stožáry rádiových vysílačů u Českého Brodu a Poděbrad, Poděbradský zámek, komíny v Nymburku, vodárenská koule ve Velkém Oseku, další výrazný kopec Oškobrh. To jsou okolní dominanty, ale je li jasno, spatříme v dálce od východu k západu: Železné hory, Krkonoše, Jizerské hory s vrcholem Ještědu i oba Bezdězy. Když jsme se dost nakochali, stoupáme výš. Mineme objekt retranslační věže se soustavou mohutných parabolických antén. Vydusáme ještě o pár metrů výš a za táhlou zatáčkou nás ukazatel nasměruje ostře doleva na pěšinu vedoucí loukou a listnatým lesíkem až k památníku bitvy u Kolína. Stojíme na vrcholu kopce Bedřichov ve výšce 279 m.n.m. Odložíme bicykly a maličko se porozhlédneme.

Strohá mohyla z pískovcových kvádrů připomíná bitvu z roku 1750. Pruský král Fridrich odtud sledoval průběh boje jehož vylíčení si přečteme z informační tabule. V přístřešku můžeme posvačit a odpočinout. Nejenom vrchol, ale i jihozápadní svah Bedřichova je tuze zajímavý a má pro nás ještě další překvapení v pořadí druhé. Jako bychom se ocitli v zahradě trpaslíka Bedříška. Hvozdíky neboli slzičky Panny Marie, lnice květel, chrastavec, zvonek rozkladitý, pryšec chvojka, přeslička, mateřídouška a další poklady naší přírody zde na malé ploše v jakémsi minispolečenství tvoří úžasné voňavé unikátní relaxační centrum – přírodní Walnes studyjo. Když jsme dostatečně prozkoumali kopec, sjíždíme stejnou cestou do Nové Vsi. Nenecháme rozjet bicykl na plné obrátky, nýbrž krotíme rychlou jízdu, kocháme se okolím a používáme brzdy!! Za pár minut stojíme opět na rozcestí na kraji vesnice. Je li dobrý čas a máme li ještě dostatek sil, pokračujeme rovně. Po pravé straně hraniční vesnické domečky, zleva pole. Lehce překonáme mírné táhlé stoupání a přemýšlíme, kam to vlastně vede. Kam oko dohlédne, jsou pole. Asi po kilometru jízdy nás čeká překvapení číslo 3. Lom u Nové Vsi. Je to skutečná bomba! Přijíždíme k lomu vlastně z opačné strany, než je hlavní cesta. Ale to je záměr. Odložíme zde kola a pěkně po svých se spustíme na dno lomu. Máme na výběr několik viditelných cest. Lom obejdeme za půl hodinu, ovšem jeho prohlídka si zaslouží čas delší. Je úžasné vyšplhat na jakýsi ochoz strmé stěny v západní části lomu, kde lze v písčitých nánosech najít otisky dávného života. Zkamenělé přesličky, plavuně a živočichy, které jsou dokladem existence moře, které zdejší krajinu kdysi pokrývalo. Celá lokalita je označena jako chráněná, tudíž se tak budeme chovat. Když delší dobu prší, vznikne na dně lomu jezírko, jehož břehy jsou porostlé hustým rákosím a ozývá se z něj žabí kvákání.

Čas jistě pokročil. Vrátíme se ke kolům a stejnou cestou se vracíme na železniční přejezd u Nové Vsi. Hned za ním odbočíme doprava a podél železniční tratě dojedeme až do Kolína. Tak co? Kolik jste napočítali těch vlaků? My devět. Jste lepší? No, zcela nepochybně. Sláva vlasti výletu… My jsme na tomhle výletě zmokli, ale přesto se všem líbil.

Autorka textu a fotografií: Hana Mádlíková

© Městské informační centrum Kolín 2009–2018 · Photo © Roman ŠULC, Hana MÁDLÍKOVÁ etc.