Městské informační centrum Kolín

StravováníUbytováníCyklotrasyTipy na výlet

Cyklotrasa

Lesem, polem, po silnici, možná se svezem železnicí

KOLÍN – BÝCHORY

Náročnost: pohodový rovinatý terén, lesní a luční pěšiny, polňačky, asfalt
Vzdálenost: okruh cca 20 km
Převýšení: zanedbatelné, cca 30 m

Jak se stalo zvykem, i tentokrát startujeme od rozcestníku na Karlově náměstí. Jedeme Kutnohorskou ulicí, na první světelné křižovatce odbočíme doleva a Mostní ulicí sjíždíme na Masarykův most přes řeku Labe. Na kruhovém objezdu odbočíme doprava a nepatrným sklonem sjedeme k elektrárně. Přišlápneme pedály a už jsme na železničním přejezdu tratě Kolín Velký Osek Poděbrady Nymburk. Jsou-li závory dole, v žádném případě neriskujeme a vyčkáme, až bude svítit bílé světlo a závory se zvednou! Nejlépe je kolo přes koleje převést – vyhneme se tak možnému pádu. Po pravé straně máme vyhlášenou Zálabskou hospodu Rozkoš, kterou se ale nedáme zlákat a plni očekávání objevů z cesty šlapeme až ke křižovatce, kde zabočíme doprava směrem na Týnec nad Labem. Kousíček se svezeme po parádní cyklostezce, kterou u benzinové pumpy opustíme. Převedeme kola přes silnici a po zelené turistické značce opouštíme poslední kolínské stavby.

Vnoříme se do lesa a necháme se unášet vůněmi listí, trávy, hub a jehličí. Cesta se co chvíli mění. Živičný podklad lesní silnice vystřídá měkká písečná pěšina, ze zeleného tunelu stromů vyjedeme na louku s výhledem na Ovčárecký kostel. Zelená značka nás dovede k rozcestí. Pokračujeme stále rovně a vnímáme klid boru a měkkost písčité klikaté pěšiny. A je tu další rozcestí Včelín. Žlutá šipka udává směr na Býchory. Z lesního příšeří vyjíždíme na luční cestu, kraj se otevře, obklopí nás lány polí. Po levé straně míjíme hospodářskou usedlost, na kterou po chvíli navazují chaty a domky rozeseté podél cesty až k chatové osadě Mlejnek. Na chvíli se zastavíme u malebného rybníku s rákosím a žlutými stulíky. Jeho hladinu brázdí desítky kachen, sem tam sebou plácne kapřík a při troše štěstí uvidíme i pstruha duhového, jak se vymrští za kořistí. Po chvíli odpočinku pokračujeme dál.

Vstup do lesa hlídá mohutný dub s označením památného stromu ČR, bohužel bez udání stáří velikána. Lesní cesta vede po vyvýšeném náspu, který se najednou prudce svažuje k chatrnému dřevěnému mostku, který je značně poškozen. Slezeme z kola a opatrně kolo převedeme. Ještě pár šlápnutí do pedálů a jsme v Býchorech. Proč sem vlastně jedeme? Chceme se podívat v jakém stavu je Býchorský zámek.

Pár metrů za vjezdem do vesnice nás zaujme rozlehlá stavba sousedící se zámeckým parkem. Málokdo ví, že je to nejstarší výcvikové středisko služebních psů. Od roku 1929 byl psovod se služebním psem zahrnut do systemizovaného stavu četnických pátracích stanic. Výcviková stanice v Býchorech byla zřízena v roce 1952 a slouží svému účelu dodnes. Dokonce pro výcvik služebních psů na vyhledávání drog bylo Býchorské středisko určeno jako národní. Zastavíme se na chvíli, abychom si mohli přečíst nápis na pomníku legendárního Arka. Pokračujeme k hlavní silnici, kde odbočíme doprava a po cca 100 metrech opět zahneme doprava směrem na Jelen.

Mineme několik pěkných vilek s udržovanými zahradami a jsme u cíle cesty. Po pravé straně na Býchory. Z lesního příšeří od silnice jsou trubková vrata s cedulí „Lesní správa“. Vrata jsou otevřená, protože správní budovy u zámku jsou využívány jako ubytovny zahraničních dělníků. Mezi stromy na nás vykukuje žlutobílá patrová budova s cimbuřím, z jejíž východní fronty vystupuje čtyřpatrová hranolová věž zakončená též cimbuřím. Stavbu byla postavena v novogotickém slohu v roce 1865. Ve své nedlouhé historii patřil Býchorský zámek známému houslistovi Janu Kubelíkovi. Po 2. světové válce byl znárodněn a sloužil mj. jako dětský výchovný ústav. Jeho dnešní stav je více než neutěšený. Anglický park, rozprostírající se kolem, není na tom o mnoho lépe. Otočíme bicykly a vyrážíme na zpáteční cestu.


Sledujeme svoji stopu až za vesnici, kde neodbočíme do lesa (kudy jsme přijeli), ale pokračujeme silnicí podél lesa až k prvním chatkám osady Mlejnek, kde odbočujeme doprava na širokou polní cestu. Za zvlněným polem vykukuje věž kostela v Ovčárech. Šlapeme podél aleje vzrostlých stromů až k rozcestí, kde odbočíme doleva. V polích po levé straně můžeme vidět konečnou řepařské drážky, na blízkém obzoru je kopec „Viničák“ a v dálce rozeznáváme vodárenskou věž v Kolíně. A je tu další rozcestí: před námi hasičská nádrž – odbočujeme doprava a za nádrží doleva. Za zády necháváme vesničku Ovčáry a před sebou máme železniční přejezd. Co to je za koleje? Jsou nějak úzké! Není to ta známá Řepařská drážka? Nu ano, je to ona. A to je to slibované překvapení. Zdálky vidíme novou budovu nádraží, depa a máme li štěstí i čoudící zelenou lokotku. Neváháme ani minutu a na hlavní silnici odbočíme doprava. Po pár metrech vjíždíme do areálu nádražíčka, které určitě stojí za to navštívit. Projížďku minivláčkem si samozřejmě nenecháme ujít.

Cestu od Řepařské drážky v Sendražicích absolvujeme po cyklostezce. Opět si všimneme, že věže kolínského chrámu sv. Bartoloměje jsou vidět z města jako první. Z cyklostezky sjedeme na chodník, který nás dovede až k podchodu pod tratí na Zálabském nádraží. Zdrávi jsme dojeli domů. Sláva vlasti výletu, výletu, výletu, nezmokli jsme už jsme tu, už jsme tady.

Autorka textu a fotografií: Hana Mádlíková

© Městské informační centrum Kolín 2009–2018 · Photo © Roman ŠULC, Hana MÁDLÍKOVÁ etc.