Městské informační centrum Kolín

StravováníUbytováníCyklotrasyTipy na výlet

Cyklotrasa

Z Polabských nížin až do horských výšin. Čekají nás kopečky i dančí zadečky

KOLÍN – KŘEČHOŘ

Náročnost: mírně kopcovitá trasa s převýšením na Křečhoři, místní a okresní asfaltové silnice, polňačky
Vzdálenost: okruh cca 20 km
Převýšení: zanedbatelné, téměř žádné

Těšte se, protože je to cesta plná poznání. Poznání nejen nejbližšího okolí Kolína, ale též Krkonoš, Železných hor, Jizerských hor a mnoha dalších vršků. Nevěříte? Tak jedem.

Z náměstí od mamlasa projedeme mezi kašnou a morovým sloupem k severnímu rohu, kde si prohlédneme vydlážděnou kompasovou růžici. Když už jsme tu, věnujme pár pohledů kolínské novorenesanční radnici. Zdalipak víte, co znázorňují fresky od akademického malíře Adolfa Liebschera umístěné na čelní stěně radnice? Je to pět výjevů z kolínských dějin:

1. Král Přemysl Otakar II. prohlíží stavbu hradeb města Kolína, které nařídil vystavět.

2. Císař Karel IV. pokládá v roce 1360 základní kámen k dostavbě katedrálního chrámu sv. Bartoloměje.

3. Husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka se brání v Kolíně proti útoku spojených táborsko sirotčích vojsk roku 1427.

4. Král Václav IV. potvrzuje privilegia, udělená Kolínu předchozími panovníky.

5. Švédská vojska vedená generálem Torstenssonem dobývají dne 13. června 1623 Kolín.

Otočíme se zpět směrem k růžici, nabereme jižní směr a „Kouřimkou“ dusáme po dlažebních kostkách na malý kruhák. Zde držíme jižní směr a Legerovou ulicí míříme ke světelné křižovatce. Zastavíme u domu čp. 24 a pozdravíme kolínského rodáka, básníka a prozaika, pana Karla Legera, jehož jméno ulice nese. Stále jižní směr nás vede přes světelnou křižovatku kolem krásné technické budovy dnešního gymnázia (původně obchodní akademie z r. 1925). Za gymnáziem odbočíme doprava, nepřekračujeme rychlost – je zde povoleno 40 km/hod, tak se kroťte! Na téčku u Kau?andu budeme opatrní a obezřetně odbočíme doleva. Svezeme se zadarmo z kopečka a vzápětí Štítarský stoupák prověří naši fyzičku. Ještě před koncem stoupání odbočíme první silnicí doprava. Silniční provoz tu je malý, výjimkou je ovšem neděle, kdy se tu konají pravidelné prodejní trhy. To je tady mumraj jak o posvícení. Po levé straně silnice stojí moc pěkně renovovaná stavba bývalé školy s bustou J. A. Komenského, po pravé straně je objekt Svazu zahrádkářů, kde se odbývají již zmíněné hojně navštěvované trhy. Projíždíme krátkou ulicí mezi vilkami na konec Štítar, kde je značka Zákaz vjezdu všech motorových vozidel s výjimkou zemědělské techniky. Nepolevujeme v ostražitosti! Traktor nebo vlečka nejezdí sice každý den, ale každý den jezdí neukáznění řidiči! Silnice se pěkně vine z kopečka do kopečka, až nás vyvede k ypsilonovitému rozcestí. Dáme se doprava.

Ještě před odbočením slezeme z kola a ohlédneme se na Kolín. Stojí to zato. Zkusíme poznat hlavní dominanty: vodárnu, Bartoloměje, budovu gymnázia, 16tipatrák, budovu bývalého kláštera dnes 2. ZŠ, ohromující stavbu TPCA, přilehlé vísky. Úplně na východě se táhne hřeben Železných hor s obrysy zříceniny Lichnického hradu. O mnoho blíž – na jihovýchodě – začíná Kutnohorská pahorkatina s kopečky, jež každý Kolíňák zná: Kaňk, Velký Kuklík, Malý Kuklík, Malá Vysoká, Opatovický a Miskovický kopec. Přehlídku zakončuje Vysoká s rozhlednou, kam se také jednou podíváme. Uf, to jsme ale obhlédli pěkný kus krajiny. A to ještě není konec! Podíváme li se k severu, je li jen trochu dobrá viditelnost, spatříme v popředí Oškobrh, na západě Bedřichov a posuneme li zraky k obzoru, nevěříme! Krkonoše, Jizerské hory, Ralsko, Bezděz – úžasný pohled. V očekávání ještě větších zážitků šlapeme dál, tentokrát pro změnu z mírného kopečka. Asi po kilometru uvidíme první stavení osady Kutlíře. Tady pozor! Překvapení! Po levé straně silnice ve velké ohradě žije početné stádo daňků. Jsou velice plaší. Musíme být potichu a pohybovat se pomalu nebo raději vůbec. Je velice překvapující a milé najít v těchto končinách zástupce lesní říše. I když jsme opatrní, daňci nás brzy zvětří. Zvednou hlavy od pastvy, ostražitě se rozhlíží a na první pokyn danielky – hlídačky – ladnými skoky zmizí v křoví.

Projedeme mezi třemi usedlostmi a stojíme na křižovatce. Po levé straně je objekt prosperujícího statku Kutlíře, přímo proti vidíme krásné průčelí vrat s čp. 3. Odbočíme doleva a na stavení s čp. 1 čteme pamětní desku.

Čeká nás táhlý kopec se slušným převýšením. Trošku se zapotíme a nahoře nás vítá obec Křečhoř. Zapeklitou křižovatku vyřešíme hravě. Budeme se řídit směrovkami k památníku bitvy u Křečhoře. Odbočíme ostře doprava kolem polorozpadlé usedlosti, po kočičích hlavách z kopečka a před kostelem odbočíme doleva. Uježděnou polní cestou cca po půl km dojedeme k místu, kde se 18. 6. 1757 odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev 18. století. Do dějin vešla jako bitva u Kolína. Vojska pruského krále Fridricha II. (35.000), která předtím oblehla Prahu, se zde střetla s armádou Marie Terezie pod velením maršála Dauna, jenž táhl hlavnímu městu na pomoc. Šlo o jednu z nejkrvavějších bitev Sedmileté války. Prusové utrpěli těžkou porážku a ztratili na 14.000 vojáků. Friedrich II. musel ukončit obléhání Prahy a stáhnout se do Slezska. Prušáci měli velení na protilehlém kopci, jenž se zove Bedřichov, neboť Friedrich je česky Bedřich. Tak je to.

Kola necháme pod svahem, protáhneme tělo a vyšplháme k úpatí monumentálního pomníku. Byl postaven v roce 1898 za vlády Josefa II. Je zbudován z hořického pískovce a je skutečně velice působivý. Celé to místo na nás dýchne zvláštní atmosférou. Doporučuji důkladnou prohlídku. Jsme ve výšce 310 m. n. Prozradím i tajemství domorodců. Za pomníkem je třešňový sad a chrupky ze starých stromů chutnají stále. Když jste se seznámili s historií bitvy i pomníku, udělejte čelem vzad a upřete své zraky k dalekým obzorům. Z půlnoční strany směrem východním táhne se pohoří Krkonoš, hřeben hraničních hor je přerušen komínem a vysokým bílým chocholem páry z chvaletické elektrárny, které můj souputník říká „továrna na mraky“. Daleké obrysy Orlických hor přecházejí v bližší Železné hory. Vrátíme zraky zpátky na Krkonoše a pokračujeme směrem k západu. Jizerské hory a Ještěd s nadčasovou stavbou od arch. Karla Hubáčka. Vysílač, restaurace, hotel i výjimečná rozhledna pod jednou geniálně vymyšlenou střechou. Pokračujeme dál a k západu a objevíme skalní masiv Ralska, kopečky Lužických hor, dva kopce Bezdězů a na ně navazující vrcholky Českého středohoří. České středohoří zahrnuje velké množství jednotlivých hor, pahorkatin a vrchovin. Z nich jako koráby z moře vystupují: Vrátenská hora, Říp, a největrnější hora v Čechách Milešovka. Je prima mít mapu a dalekohled. To se pak výlet pěkně protáhne. Stále je co objevovat.

Můžeme se zdržet, cesta zpět není dlouhá a navíc jedeme téměř stále z kopečka. Z Křečhoře ale zvolíme cestu směrem na Radovesnice. Pár metrů za vsí Křečhoř odbočíme vpravo a sjíždíme z jakési náhorní plošiny do širokého Polabí. Prosím BRZDIT, ty pohledy do okolí nám za to stojí! Ani se nenadějeme a jsme ve Štítarech. Nebezpečný sjezd esíčkem, párkrát šlápneme do pedálů a je tu restaurace u Pavlíčků, kde si můžeme dát zaslouženou limču nebo pivko.

Sláva vlasti výletu, nezmokli jsme a jsme tu.

Autorka textu a fotografií: Hana Mádlíková

© Městské informační centrum Kolín 2009–2018 · Photo © Roman ŠULC, Hana MÁDLÍKOVÁ etc.