Městské informační centrum Kolín

StravováníUbytováníCyklotrasyTipy na výlet

Cyklotrasa

Otoč se ke Kolínu zády, jižním směrem najdeš vodopády, v zimě ledopády.

POLEPSKÉ VODOPÁDY

Náročnost: středně náročný terén, místy s velkým převýšením. Asfaltky, hliněnky, polňačky
Vzdálenost: okruh cca 20 km
Převýšení: mezi 50 - 70 m, trasa vhodná pro všechny odrůdy zdatných cyklistů jakéhokoliv stáří.

Jak jinak, sejdeme se opět na Karlově náměstí u mamlasa. V Kutnohorské ulici po pravé straně na starém měšťanském domě čp. 33 (restaurace Stoletá) pozdravíme medvěda a kousek dál po levé straně zamáváme andělovi od pana Rajdla na historickém domě čp. 54. Na rohu před drogerií U Blažků přejdeme po přechodu ke kostelu Svaté trojice, jukneme za větve kaštanu na tu svatou trojici a zabočíme do parku J. A. Komenského. Vedeme kola po zámkové dlažbě, slušně pozdravíme Jana Ámose pod majestátní vrbou a pokračujeme směrem k československému kostelu na Husově náměstí. Stojí za to náměstíčko objet a podívat se na sochu Mistra Jana Husa ze všech stran. Sochaři Františku Bílkovi se podařilo opravdu mistrovské dílo a Kolín je pyšný, že socha stojí právě zde. Necháme Mistra Jana jeho meditacím mezi vzrostlými alejemi lip a pokračujeme Smetanovou ulicí do podchodu pod hlavní silnicí Praha–Brno.

Za podchodem zahneme doleva, vydusáme kopeček a pokračujeme po Královské cestě k jejímu křížení s Polepskou a dál až na její konec, kde najedeme na ulici Plynárenskou. Po pravé straně si všimneme objektu Kolínských tiskáren a pokračujeme rovně až k ostré zatáčce, kde ovšem my jedeme rovně. Asfaltka se mění na cestu z betonových panelů, která se prudce svažuje, proto brzdíme! Sjíždíme k potoku Polepka. Za můstkem se napojíme na modrou turistickou značku a ostře zabočíme doprava. Projíždíme zahrádkářskou kolonií, kde nás téměř na jejím konci překvapí barevná stěna obnaženého pískovce. Je to nečekané a my neváháme slézt z kola a obdivujeme se odstínům žluté a hnědé barvy kamene. Pár metrů dál je další krásné místo. Šikovné ruce tu vybudovaly schůdky k potoku. Když slezete příkrou stráň až k vodě a pohlédnete vzhůru, máte před sebou schody do nebe. Tak je vyšlapeme, nasedneme opět na své oře a frčíme pohodovou měkkou hliněnou cestou až k místu, kde se Polepka jakoby dělí do čtyř ramen. Ale je to jen zdání, stojíme u brodu.

Kouzelné místo. Přímo proti nám padá pěnící se voda po skále a vytváří tak malebný vodopád. My víme, že nás čeká ještě jeden, proto přejdeme můstek nad brodem a vjíždíme do vesnice Polepy. Potok je zde sveden do regulované vodoteče, kde ztrácí svou divokost a připomíná kanál. Projedeme vsí až k hlavní silnici Kutná Hora–Kolín. Přejdeme ji pěšky na druhý chodník a po pár metrech zabočíme doleva. Nasedneme na kola a silnicí vlevo mezi domky sjíždíme k rybníku. Zde nás čeká druhý vodopád. Ale jaké to zklamání! Téměř nic nepřipomíná bývalý utěšený kout s duchem prastarých mýtů. Dřevěný můstek je téměř zničen, ztrouchnivělé klády smutně trčí z vody a okolí je rozježděno ničivými nájezdy vandalů na čtyřkolkách. Naštěstí my se nepotřebujeme dostat přes potok, jen si povzdychneme a se smutkem odjíždíme (možná, až tudy pojedete vy, bude už opět vodopád místem odpočinku a pohody).

Zprava máme zahrádky, zleva Polepský potok a míříme po úzké pěšině prudkým svahem vzhůru na cestu. Odbočíme doleva, za zády máme Polepy a před sebou krásný kus cesty. Vlevo louka s Polepkou, vpravo zahrádkářská kolonie. Sledujeme modrou turistickou značku, která nás zavede do vesničky Pašinka. Prokličkujeme uličkami a za pár minut jsme opět ve volné přírodě. Bedlivě sledujeme modrou značku a přírodní scenérie. Ostrý sjezd luční pěšinou nás dovede k můstku přes Polepku. Vyplatí se slézt z kola nejen kvůli bezpečnosti, ale též pro vychutnání divokosti okolí. Teď se ukáže naše fyzička a kdo ji má, zanedlouho vyšplhá až ke značce „Nad Kohoutovým mlýnem“. Sledujíce modrou sjedeme až závoře, obejdeme ji a ostře zabočíme doprava. Přímo před sebou uvidíme vysoké oblouky železničního viaduktu. Sjedeme polní silnicí ke Kohoutovu mlýnu. Doporučuji krátkou přestávku na sváču z batůžku a na prozkoumání okolí s horolezeckou skálou a meandry Polepky. Stojí to zato!

Posíleni sedáme na kolo a vracíme se. Ne, nepokračujeme zpátky po modré značce, nýbrž najedeme na silnici a našlápneme doleva směrem na Červené Pečky. Za železničním přejezdem odbočíme doleva na Nebovidy. Pohodovou okreskou sjíždíme směrem na Hluboký Důl. Při dobré viditelnosti se na obzoru rýsují Krkonoše. Před pravotočivou zatáčkou opatrně sjedeme ze silnice na polní cestu směrem k trati Kolín–Ledečko. Pár metrů před železničním náspem zastavíme a v oblouku viaduktu se nám jako v dalekohledu nebo v hledáčku foťáku objeví kolínský „raketoplán“ – nedoceněná vodárenská věž. Je to opravdu pěkná chvíle. Uděláme snímek, podjedem trať, překodrcáme pole a úvozovou cestou sjíždíme na silnici Kolín – Kutná Hora pár metrů před Polepami. Projedeme vesnici téměř na její konec a za poslední vilkou odbočíme doprava. Polepy se tu začínají rozrůstat směrem ke Kolínu a můžeme sledovat nenápadné spojování obce a města. Zprava starousedlíci, zleva novostavby rodinných domků a před námi Kolín. Sláva vlasti výletu, nezmokli jsme a jsme tu.

Autorka textu a fotografií: Hana Mádlíková

© Městské informační centrum Kolín 2009–2018 · Photo © Roman ŠULC, Hana MÁDLÍKOVÁ etc.